Sedmačky

Komerční lov tuleňů

Komerční lov tuleňů je definován jako zabití a stažení tuleně z kůže lidmi pro komerční účely. Celkově je na světě každým rokem zabito a staženo z kůže přibližně 750 000 tuleňů (min. 15 různých druhů), a to především v Kanadě, Grónsku a Namibii (například v roce 2006 bylo v těchto třech zemích zabito 60 % tuleňů z celkového počtu ulovených tuleňů na světě).

V Kanadě je každým rokem velmi krutým způsobem zabito okolo 300 000 tuleňů grónských. Komerční lov tuleňů zde probíhá na jaře u východního pobřeží Kanady. Krátce potom, co na ledu tuleni grónští přivedou na svět svá mláďata, přicházejí lovci tuleňů a zabíjí takzvané „beater“ (mláďata ve věku od čtyř týdnů do jednoho roku, která už nemají bílou kožešinu); tato mláďata tvoří v posledních letech až 95 % ulovených tuleňů. V 80. letech byl lov tuleně grónského a čepcola hřebenatého silně omezen. Došlo k tomu proto, že Evropská unie zakázala dovoz kožešin tuleních mláďat (tzv. whitecoats, mláďat tuleně grónského mladších 12 dnů, a bluebacks, mláďat čepcola hřebenatého mladších jednoho roku). V roce 1996 však kanadská vláda zvýšila přípustnou kvótu pro odlov a zavedla dotace s cílem dosáhnout vyšších kvót u lovu mladých tuleňů, kterým je více než dvanáct dnů (tzv. ragged-jackets, mláďat tuleně grónského ve věku 12 dní - 4 týdnů). Tito tuleni nespadají pod zákaz dovozu Evropské unie.

Kanadský lov tuleňů probíhá ve velkém měřítku a odehrává se na rozsáhlém území ve dvou oblastech severozápadního Atlantiku – v zálivu sv. Vavřince blízko Magdalénských ostrovů a v oblasti zvané "The Front" (tzv. Frontální oblasti, tj. v oblasti ležící severovýchodně od Newfoundlandu). Protože se lov odehrává na obrovském území, které je tvořeno ledem a vodou, kontrola lovu je pro kanadské Ministerstvo rybolovu a oceánů (Department of Fisheries and Oceans) velmi obtížná, což platí i pro případná trestní stíhání.

Před nedávnem byly zveřejněny dvě veterinární zprávy o kanadském lovu tuleňů, které dokumentují nepřijatelně kruté zacházení se zvířaty. Lov se koná pod silným konkurenčním tlakem, na obrovském území a za nepředvídatelných podmínek. Rychlost a nehumánnost je zásadou lovců, kteří se snaží v čase, jejž mají k dispozici, zabít co největší počet tuleňů. Každý rok upozorňují pozorovatelé lovu tuleňů na týrání: lovci tuleně zaživa stahují z kůže nebo je vláčí po ledu na háku. Od roku 1998 shromáždila mezinárodní organizace na ochranu zvířat IFAW (International Fund for Animal Welfare) videozáznamy s jednoznačnými důkazy o více než 600 případech týrání zvířat.

Jak se tuleni zabíjejí?

Tuleni se zabíjejí nejčastěji pomocí kyjů, hakapiků (těžkých obušků zakončených železným hákem) a pušek. Souvislá ledová pokrývka se stále ztenčuje, a proto je dnes více tuleňů stříleno ze člunů. Puškou se často loví z velké vzdálenosti a za nejistých podmínek (například z pohybující se lodi), je proto obtížné přesně mířit. Než se pak lovci stačí k postřeleným tuleňům přiblížit, aby jim mohli zasadit smrtelnou ránu a odnést si jejich tělo, zvířata sklouznou do vody a potopí se. Většina těchto tuleňů pak umírá pomalou a strastiplnou smrtí. Výsledkem je vysoký počet tuleňů (někdy až 50 % tuleňů grónských), kteří jsou zranění, ale ne zabití, a tím dochází k dalšímu zbytečnému utrpení.