Sedmačky

Kanadský lov tuleňů pro komerční účely spadá do působnosti Ministerstva rybolovu a oceánů(Department of Fisheries and Oceans – DFO), které v roce 1993 vydalo novou Vyhlášku o ochraně mořských savců (Marine Mammals Act) ke kanadskému zákonu o rybolovu, kterou musejí lovci tuleňů dodržovat. Tento předpis určuje, jak má lov probíhat. Vyhláška stanovuje, jakým způsobem mají být tuleni usmrcováni – jakými prostředky, kde, kdy a kým. Například stanovuje, že lovci tuleňů mohou zvířata usmrcovat jedině pomocí hakapiků (zaoblených těžkých obušků zakončených železným hákem), pušek a jiných střelných zbraní. Kromě toho musí lovci, kteří používají hakapiky a obušky, zasazovat tuleni opakované údery na čelo, dokud nedojde k rozdrcení lebky. Následně musí provést takzvaný „test mrkacího reflexu“ nebo ohmatem rukou zkontrolovat, zda je lebka roztříštěná. Test mrkacího reflexu musejí lovci provést bez odkladu, aby se dříve, než ho začnou stahovat z kůže, ujistili, že tuleň je mrtvý. Lovci tuleňů nesmí nechat tuleně vykrvácet ani je zaživa stahovat z kůže.

K porušení kanadské Vyhlášky o ochraně mořských savců dochází, když lovci neprovedou test mrkacího reflexu nebo se před tím, než začnou zvíře stahovat z kůže, s naprostou jistotou nepřesvědčí, že je lebka roztříštěná. Stahování živých tuleňů z kůže je jasné porušení vyhlášky. Zavěšování živých tuleňů na hák a jejich vláčení po ledě je rovněž týráním, které nelze v moderní společnosti tolerovat. Přesto se lovci tuleňů před očima pozorovatelů IFAW každým rokem těchto trestných činů dopouštějí!

Aby IFAW ukázala porušování těchto jednoznačných právních předpisů, shromáždila důkazy ve formě videozáznamů zachycující lovce tuleňů, jak při zabíjení používají nepovolené zbraně, zavěšují živé tuleně na hák a vláčí je po ledu nebo neprovádějí test mrkacího reflexu. Mimoto existují záznamy, na kterých lovci nechávají tuleně vykrvácet při plném vědomí nebo je zaživa stahují z kůže. Takové případy zjevného ignorování Vyhlášky o ochraně mořských savců IFAW pozorovala a zdokumentovala opakovaně.

Podle pozorovatelů DFO lov dostatečně nekontroluje, ačkoli kanadská vláda uvádí, že lov tuleňů „přísně kontroluje a reguluje “. To je však v podstatě nemožné, neboť lov probíhá na ploše tisíců kilometrů ledu a vody a účastní se ho tisíce lovců. Zpráva nezávislé pracovní skupiny veterinárních lékařů v roce 2005 uvedla, že DFO nemá dostatečné kapacity pro kontrolu lovu a prosazování Vyhlášky.

Většina lovců tuleňů, kteří porušují zákony, není ze strany DFO vystavena trestně-právnímu postihu. IFAW předala DFO a kanadské policii videozáznam dokládající téměř 700 jednoznačných porušeních Vyhlášky o ochraně mořských savců. Nikdy nebyl nikdo obžalován.

Mladí tuleni

I když je komerční lov takzvaných „whitecoats“ (tuleňů grónských ve věku do 12 dnů) a takzvaných „bluebacks“ (čepcolovů hřebenatých mladších jednoho roku) od roku 1987 zakázán, zákaz v praxi není dodržován. Asi 98 % tuleňů grónských ubitých při kanadském lovu představují právě odstavená mláďata ve věku mezi dvěma týdny a třemi měsíci. Jsou zabíjena v okamžiku, kdy většina z nich ještě ani jednou v životě neplavala, ani se neživila pevnou potravou.